Odklad není prohra
Když jsou děti malé a učí se lézt, chodit a mluvit v různou dobu, mudrují všichni, jak je to v pořádku, jak dozrají a jsou individualitami. A potom přijde den D, kdy se rozhoduje, zda dítě půjde do 1. třídy nebo zda dostane odklad. V tu chvíli všechny tyto krásné věty a představy berou za své a odklad je brán jako prohra. Je to zklamání. "Není dost dobrý?" ptají se rodiče, "Co jsme udělali špatně?". "Nic." Odpovídáme my. Děti jsou různé a mají různé potřeby.
Některé jsou hravější. Některé necítí chuť ani potřebu k cílevědomému učení, nechtějí práci u stolečku a nic je tak neznudí, jako grafomotorické cvičení. Nemají chuť se s rodičem či učitelem bavit na téma, které sami nevybrali, chtějí si povídat o vláčcích a dinosaurech, nebo si nechtějí povídat o ničem. Maminky a tatínci, tím, že dáte takové dítě do první třídy, nikomu nepomůžete. Prosím vás, nic mu neuteče! Nevyjde v 15 letech, ale v 16. Opravdu je to rozdíl? Ten rok, který mu dáte na dozrání, rok kdy s ním budete vy, jeho školka či my pracovat v přípravné třídě, ten mu pomůže. Přijde do první třídy motivovaný, připravený.
První třída je totiž nejtěžší. Během jednoho roku se má dítě naučit číst, psát a počítat. Těžko to zvládne když:neumí vyslovit některé hlásky a tak daná písmena pro něj budou nezvládnutelná, nechce držet tužku, nemá správný úchop - to není dobrý předpoklad pro zvládnutí čtyř podob každého písmena a jemné práce nezvládne blok 45 minutové soustředěné práce v prostoru v daném tématu prostě proto, že nechce, ale chce si hrát není naladěno na vzájemnou spolupráci s učitelem, často ani rodičem a jednoduše si "jede svoje"nemá sociální dovednosti na úrovni, že respektuje rodiče, učitele, spolužáky, jejich prostor a jejich potřeby.
Víme, že chcete pro své děti to nejlepší. Byla jsem dlouho součástí komunity rodičů děti s autismem (protože můj syn atypický autismus má) a pamatuji, jak každý z nás byl vděčný za každou jednu akci (maškarní apod.), kterou naše dítě zvládlo absolvovat. Za každý jeden výtvor, který bylo ochotné udělat. Všichni jsme byli šťastní za odklad školní docházky a doma jsme makali na logopedii, sociálních dovednostech. Doteď mám slabost pro rodiče těchto "speciálních" dětí, protože jejich priority jsou v růstu a štěstí dítěte.
V růstu přirozeném, nikoli násilném (předčasný vstup do 1. třídy). Tyto diagnózy vás uzemní a vy si uvědomíte, co je důležité a co ne. Názory babiček (vždyť je šikovný!) ani postřehy kamarádek to nejsou. Pokud chcete dát dítě k nám a věříte tedy, že jsme etablovaní profesionálové, kteří ví co dělají, pak nám prosím věřte, že víme co děláme. Pro nás je jedinou prioritou SMYSL - smysl pro dítě.
Jsme pro něj vhodná škola? A je ten jeho pravý čas nyní? Ne, nebudeme dětí umisťovat do první třídy pro osobní ambici rodičů a tlak, který na ně společnost vyvíjí, to je zvrácená myšlenka a tohle nepodporujeme. My budeme tyto děti v první třídě učit ve skupině dalších dětí. Prosím zkuste si představit třídu 15 prvňáčků a realisticky vyhodnoťte podíl času a energie, který můžeme věnovat právě vašemu dítěti. Bude mu to stačit? Bude se do školy těšit, mít jí rádo, profitovat z ní?
Píšu tohle po několikátém dni rozhovorů a konzultací na téma - jsme pro vás pravá škola? A pro Vaše dítě? A je teď vhodná doba? Za sebe napíšu, že jsem vyčerpaná a unavená. Můžeme vzít jen omezené množství dětí jak do přípravné třídy tak do první třídy a vybereme ty, kteří jsou připraveni. To dává smysl. Nezlobte se na nás. Odklad není prohra. Můj syn šel do školy v 7,5 letech, já v 7. Já mám svou základní školu, školku a jesle, jeho baví šestá třída a je v ní úspěšný. Vidíme děti, kterým jsme odklad doporučili loni a nyní jsou namotivovaní, připravení, krásně mluví. Neujíždí vám vlak, neřešte ego. Mrkněte na to z odstupu - co je opravdu důležité? Mám-li šťastné spokojené a hravé dítě, nezaslouží ještě jeden rok ve školce? Čeká ho základka (9 let), střední (3-4 roky) a možná vysoká (3-5 let). Fakt si té školy neužije dost? Užije. Nechme je k tomu dojít, dorůst.Odklad není prohra. Je to čas navíc.